Nežádoucí účinky léčiv

Při užívání léků se může pacient setkat s nepříznivou odezvou na podaný lék, kterou označujeme jako nežádoucí účinek léku.

Nežádoucí účinek je nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání léku. Závažný nežádoucí účinek je pak každý nežádoucí účinek, který má za následek úmrtí pacienta, ohrožení života, vyžaduje přijetí do nemocnice nebo prodloužení pobytu v nemocnici, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vada u potomků.

Pokud má být lék považován za bezpečný, měly by být přínosy léčby větší než jakékoliv riziko poškození související s podáním přípravku. Všechny léky mohou způsobit nežádoucí účinky, je však důležité, aby se u většiny lidí při užívání léku neobjevily závažné nežádoucí účinky.

Informace o možných nežádoucích účincích a jejich případném předcházení jsou uvedeny v souhrnech údajů o přípravcích (SPC) a příbalových informacích (PIL), které jsou k dispozici v databázi léků SÚKL.

Farmakovigilance

Výraz farmakovigilance lze přeložit jako "léková bdělost". Chápeme ji jako dozor nad bezpečností léčiv a zároveň zajišťování co nejvyšší bezpečnosti.

Systém farmakovigilance slouží ke sledování bezpečnosti léků při běžném používání (v klinické praxi) a při zjištění rizik stanovuje opatření, která tato rizika minimalizují.

Farmakovigilance je proces, který zahrnuje:

  • Sledování užívání léků v každodenní klinické praxi tak, aby bylo možné rozpoznat dosud nerozpoznané nežádoucí účinky a změnu charakteru nebo frekvence výskytu již známých nežádoucích účinků.
  • Zhodnocení poměru přínosů a rizik léků, které slouží pro rozhodnutí, jaká akce (pokud je nutná) je nezbytná k bezpečnějšímu používání léků.
  • Zavádění opatření, která mohou omezit možné riziko léků (změna registrace, její pozastavení, v krajním případě i zrušení).
  • Poskytování informací zdravotnickým pracovníkům a pacientům pro zlepšení bezpečného a účinného používání léků.

Farmakovigilance používá informace z mnoha zdrojů:

  • Spontánní hlášení nežádoucích účinků od zdravotnických pracovníků a pacientů
  • Klinická hodnocení a epidemiologické studie
  • Publikovaná světová medicínská literatura
  • Farmaceutické společnosti
  • Zdravotnické a populační statistiky
  • Informace o spotřebách léků
Hlášení nežádoucích účinků

Podezření na nežádoucí účinek může Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) hlásit každý pacient. Zdravotničtí pracovníci, zadavatelé klinického hodnocení a držitelé rozhodnutí o registraci mají pak tuto povinnost stanovou přímo zákonem. 

V případě podezření na výskyt nežádoucího účinku by měl pacient své podezření konzultovat s ošetřujícím lékařem. Tento postup je doporučen z důvodu stanovení příčinného vztahu mezi výskytem nežádoucího účinku a užitím léku (tzv. kauzality). Pacient může zaslat hlášení podezření na nežádoucí účinek i přímo na SÚKL, prostřednictvím elektronického formuláře. Při zpracování takového hlášení je vždy pracovníky oddělení farmakovigilance SÚKL kontaktován uvedený ošetřující lékař, a to za účelem ověření a doplnění informací o současně poskytované léčbě, dalších užívaných lécích atd., aby bylo možné nahlášený nežádoucí účinek relevantně vyhodnotit. Proto je důležité v pacientském hlášení uvést kontakt na ošetřujícího lékaře.

Informace o hlášení nežádoucích účinků jsou předávány všemi lékovými agenturami EU, tedy včetně SÚKL, do databází nežádoucích účinků Evropské unie (EUDRAVIGILANCE) a Světové zdravotnické organizace. Bez ověření zaslaných informací u lékaře není možné hlášení tímto způsobem zpracovat.

Důvěrnost pacienta v rámci databází nežádoucích účinků je zajištěna tím, že se evidují pouze iniciály, bez jakékoli jednoznačné identifikace.

Každé hlášení je samostatně vyhodnoceno a vloženo do databází nežádoucích účinků léčiv v ČR, Světové zdravotnické organizace a Evropské unie.

Farmakovigilanční systém je založen na principu shromažďování a vyhodnocování informací o nežádoucích účincích léčiv. Každé hlášení je samostatně vyhodnoceno a vloženo do databází hlášení nežádoucích účinků ČR, Světové zdravotnické organizace a Evropské unie. Stává se tak součástí informace potřebné pro vznik farmakovigilančního signálu.

Farmakovigilanční signál je hypotéza (domněnka, podezření) o příčinném vztahu mezi podaným lékem a nežádoucím účinkem, která vychází ze souhrnné analýzy obdržených hlášení nežádoucích účinků.

Hlásit je třeba i podezření na nežádoucí účinek, protože rozhodnutí, zda existuje kauzální vztah mezi nežádoucím účinkem a podáním léku, je v mnoha případech (s ohledem na souběžnou terapii více léky, průběh onemocnění, současně probíhající onemocnění atd.) velmi obtížné.

Díky hlášením nežádoucích účinků mohou být rozpoznány dosud nepopsané nežádoucí účinky, vyšší než očekávaná frekvence výskytu známých nežádoucích účinků (tj. že se vyskytují častěji, než se původně očekávalo) či závažnější průběh, než byl dosud znám. Může se také ukázat, že některé skupiny pacientů, které nebyly zařazeny do klinických hodnocení, jsou na nežádoucí účinky více citlivé. Všechny nové informace jsou pečlivě zhodnoceny, a pokud je to nutné, jsou přijímána regulační opatření směřující ke snížení rizik používání léku. Regulační opatření vedou ke změně podmínek, za kterých je lék uváděn na trh. Může se jednat o:

  • Změny textů provázejících léky (SPC a PIL) – doplnění upozornění na nežádoucí účinky a případně na možnost jejich prevence
  • Omezení indikací pro použití léku
  • Změna dávkování
  • Změna výdeje (např. volně prodejný přípravek na přípravek vydávaný pouze na lékařský předpis)
  • Ve vzácných případech, kdy rizika převáží přínosy, může být přípravek stažen z trhu
Proč se eviduje výskyt nežádoucích účinků?

V průběhu klinického hodnocení, které předchází registraci daného léku, jsou zjišťovány i možné nežádoucí účinky léčby. Po uvedení léku do běžné léčebné praxe se však mohou objevit další nežádoucí účinky, které se dosud u žádného pacienta nevyskytly.    

Před uvedením nového léku na trh pocházejí všechny dostupné informace o bezpečnosti a účinnosti  pouze z klinických hodnocení. Podmínky, za kterých jsou pacienti a léky studovány, nemusí nutně odpovídat způsobu, kterým jsou léky používány v nemocnicích či ambulantní praxi po uvedení na trh. Dále je klinické hodnocení prováděno u relativně nízkého počtu pacientů vybraných podle určitých kritérií a pouze po omezenou dobu.

I přes intenzivní výzkum na zvířatech a v průběhu klinických hodnocení u lidí mohou být některé nežádoucí účinky rozpoznány až po použití přípravku u velkého množství lidí z běžné populace. Proto je velmi důležité sledovat bezpečnost léků i po jejich uvedení na trh - tím se zabývá farmakovigilance.

Pokud další ověření farmakovigilančního signálu ukáže, že byl objeven možný nový nežádoucí účinek léku nebo že známý nežádoucí účinek je závažnější či častější než bylo dosud známo, jsou aktualizovány texty doprovázející přípravek (SPC a PIL) a případně přijata i další opatření.

Jak je možné, že některé léky mají v letáku uvedeno tolik nežádoucích účinků?

Veškeré nežádoucí účinky, které se vyskytly v rámci klinických hodnocení, jsou uvedeny v příbalovém informačním letáku daného léku. Neznamená to však, že při užívání daného léku se musí vždy vyskytnout, naopak většina se vyskytuje jen vzácně nebo velmi vzácně (s četností méně než u 1 pacienta z 1000, resp. 10 000 léčených).

Než se lék začne podávat lidem, musí projít klinickým testováním, v rámci kterého se prokazuje účinnost a bezpečnost daného léku. Pečlivě je hodnocena i kvalita léku včetně podmínek jeho výroby.

V rámci klinického hodnocení se vyskytují i první nežádoucí účinky, které jsou zadavatelem studie okamžitě vyhodnocovány a hlášeny na SÚKL. Od jejich závažnosti se odvíjí další postup v prováděné studii. Pro představu je možné následné kroky popsat asi takto: v případě, že závažnost nebo četnost nežádoucích účinků převyšuje hodnocené výhody léčby, je klinické hodnocení ukončeno. V opačném případě může přípravek pokročit až k fázi registrace.

V rámci registračního řízení je předložena dokumentace, která obsahuje i informace o veškerých nežádoucích účincích, které se v průběhu studie objevily, byť pouze u jediného pacienta. Stejné údaje jsou pak uvedeny i v PIL a v SPC. V SPC je navíc uvedena i informace o četnosti výskytu konkrétního nežádoucího účinku v průběhu klinického hodnocení.

Uvedení kompletního výpisu zjištěných nežádoucích účinků v PIL a SPC není jen požadavek ze zákona, ale je tímto krokem zajištěna i informovanost pacientů a lékařů. Pro vhodné nastavení léčby je důležité znát nejen požadované účinky léku, ale i případné nežádoucí účinky, což umožňuje je vhodným způsobem řešit či minimalizovat.

Léky

Lékárny

Očkování

Klinické studie