Domnívám se, že k sociálním sítím patří nejen jistá míra zkratky, kterou prostor pro příspěvek umožňuje, ale také je zde možné komunikovat méně formálněji, ba dokonce familiárně včetně použití emotikonů. Chápu, že veřejnost obecně na takový způsob komunikace ze strany státního úřadu není zvyklá. A bohužel ne každý uživatel je zase nakloněn diskuzi. Je ale dobré si uvědomit, že mluvíme o komunikaci v prostoru, kde se lidé baví bez pozdravu, bez oslovení, automaticky si tykají, skrývají se pod falešnými profily a nepřiznávají svou skutečnou identitu. I proto jsme vykročili do tohoto prostředí trochu jinak a snažili se bavit s uživateli tak, jak oni komunikují s námi. Uznáváme, že to byl celkem riskantní experiment, kdy jsme chtěli pomyslně nastavit uživatelům zrcadlo a ukázat jim, že zodpovídat asertivní a ironické dotazy s úsměvem a poděkováním není jednoduché.
Mrzí nás, pokud nějaký náš tweet či naše reakce někoho urazila či se někoho dotkla, toto rozhodně nebylo naším úmyslem.
Byť jsme zaznamenali i dost podpůrných příspěvků, které například oceňovaly, že „takhle to bylo fajn, byl to osvěžující záchvěv lidskosti“, nebo že je to „lepší nežli opakování korporátních frází a floskulí“, vyvodíme z předmětné diskuze důsledky a již se nebudeme takto aktivně do diskuzí zapojovat.
Mgr. Irena Storová, MHA
ředitelka SÚKL
17. 6. 2019
