Co se děje poté, co rodiče informují lékaře o podezření na nežádoucí účinek u dítěte v souvislosti s očkováním?
Podezření na nežádoucí účinky léků mají hlásit lékaři nebo jiní zdravotničtí pracovníci, v případě závažných nežádoucích účinků jim tuto povinnost ukládá zákon. Je však známo, že je nahlášeno jen velmi málo případů.
Podle údajů z epidemiologických studií o výskytu nežádoucích účinků léčiv a počtu skutečně nahlášených reakcí se odhaduje, že je hlášeno zhruba jen 1 % případů. Samotná hlášení podezření na nežádoucí účinky tedy nepodávají přesné svědectví o bezpečnosti (jsou hlášena pouhá podezření na možné nežádoucí účinky) ani o skutečné frekvenci výskytu nežádoucích účinků. Jsou však mimořádně důležitým zdrojem hledání tzv. farmakovigilančního signálu – mohou poukázat na to, že lék může vyvolávat určitou nežádoucí reakci. Takový signál je potom nutno ověřit z dalších informačních zdrojů.
Pacient by měl s lékařem diskutovat svá podezření. Zároveň však může i sám nahlásit své podezření na nežádoucí účinek na SÚKL prostřednictvím jednoduchého formuláře, který je dostupný na portálu https://www.olecich.cz/hlaseni-pro-sukl/nahlasit-nezadouci-ucinek.
Vždy je vítáno, pokud je ve formuláři uveden kontakt na lékaře, který by v případě potřeby mohl doplnit další důležité odborné údaje.
Každé hlášení je následně samostatně vyhodnoceno a vloženo do databází nežádoucích účinků léčiv v ČR, Světové zdravotnické organizace a Evropské unie.
